oh. baby.

vertikální láska zničitelná

7558 mrakodrapů na útlém proužku země. Hongkong vertical glamour.

Existuje šest tisíc milionů lidských bytostí, každá má svůj mikrokosmos, každá je nekonečně cenná, každá má unikátní poklad. Kdesi daleko je zahrada, kde rostou zvláštní předměty, a tam v zeleném šerosvitu, visí jeho srdce jako broskev.

Lešení se rozechvívala, když dvanáctikolová nákladní auta odvážela popadané cihly. Slunce, které se nyní klonilo k Wan Chai a k západu, obklopovala třpytivá směs atmosférických plynů. Zpozoroval, že lidé byli postříkaní červenými skvrnami a že i on sám má červené fleky na rukou a na prsou. Šikmooké krásky pohazovaly hlavami, koketovaly, vystavovaly čisté ostré zuby – rafinované dráždění.

Kdy dosáhneme my, civilizované bytosti, opravdovou vážnost? Snad až když poznáme peklo skrz - naskrz. Bez toho budou hedonismus a frivolnost protkávat každý náš den utrpením.

.

Když si po obědě v restauraci malovala rty, jako zrcadlo používala čepel nože. Směs čistého diamantu a laciného skla. Její hlas zněl stále tou zvláštní bublavou thajštinou: „Promysli si, co je pochopitelné a dospěješ k závěru, že jen nepochopitelné poskytuje jisté světlo.“

Měla pravdu. Je tyranství požadovat po někom nemožné a používat moc tam, kde moc použít nelze. Radila mu, co si má myslet a co má dělat. Dychtivě naslouchal. Potom šeptala: „I love you“ ... a do těch smutných slz se zamiloval. Jen nepochopitelné poskytuje jisté světlo.

Ležel na pláži nedaleko od akátů. Písek okolo byl obsypán lehounkými, drobnými, rozkošnými květy – škoda, že je propásl. Uvědomil si, že leží stejně jako před necelým týdnem na špinavé malé pohovce doma – s rukama za hlavou a roztaženýma nohama. Ale byl to skutečně jenom týden, pět dní? Neuvěřitelné! Úplně jinak se cítí! Šťastný při všem tom vzrušení, vyrovananý. Časem se k němu zase dostane kalich hořkosti. Tento dobrý pocit je jen momentální vycpávkou v měňavém hedvábí mezi životem a prázdnotou.

Za několik minut zavolá. Řekne evropance, že se rozhodl. Ale ne teď hned. V této chvíli neměl žádný odkaz. Pro nikoho. Nic. Ani jedno slovo.

.

Celý život se dá změnit jedním nerozhodnutím. Tam na pláži na ni mohl zavolat, mohl se za ní rozběhnout. Nevěděl a nebo mu bylo jedno, že když od něj utíkala pryč, jistá si ve svém zoufalství že jej ztrácí a že nikdy nemilovala více nebo beznadějněji, tak zvuk jeho hlasu by byl úlevou a ona by se obrátila zpět. Místo toho stál v chladném tichu jihočínského soumraku, díval se jak rychle odchází po břehu moře, zvuk jejího spěchu se ztrácel v šumění moře a vln, narážejících na písek, až z ní zbyl jen rozostřený mihotavý bod na pozadí nesmírně zářivého odrazu tisíců sluncí na hladině.

odblok

únavová zlomenina vztahu / Viva La Vida

Plešivec. Na náměstí tráva po pás. Všude pusto, jen zastavárna imituje život. Jako bych se vzbudil ze sna, protože někdo klepe na dveře, a potom zjistil, že je to ta stejná osoba, s kterou jsem se ve snu líbal.

Psal jsem ti: „Ten název je ironie! Jsou dramatičtí! Vášniví! Vůbec ne cold.“ A v tom okamžiku, když mi strašně chybíš, tě najednou pochopím, ten tvůj smutek. Vlastně chceš mě, miluješ mě, protože jsem velký jako život a tys to pochopila. Začala jsi o mě usilovat. Ale já tě propouštím tomu, o kterého nestojíš. A právě sis to uvědomila. The hardest part.

.

Někdy by přísahala, že ji slyší myslet. Právě jí došlo, že to může vypadat divně, být zamilovaná do jednoho chlapa, a přitom se milovat s jinými. Najednou na ni dolehlo vědomí, co znamená výraz „strašná ztráta“. Zahodit to nejcennější v životě. Uvědomit si, že musí žít s něčím větším jako vlastní život. V jejím případě to bylo vědomí, že on zemře. Zemře pro ni. Ztráta. Nafurt.

Začala být přesvědčená o tom, že nebylo jediné minuty, kdy by ho přestala milovat, ani na chvíli. Za celý den nebylo okamžiku, kdy by na něj nemyslela. A to se jí líbilo. Líbilo se jí nosit ho v sobě. Ale bylo to šílené. Nadechla se. Na Zemi je jeden život, a na Marsu druhý.

Teď četla jeho dopis znovu a znovu. Přečetla ho nejmíň pětkrát a ta slova jí vešla do mozku a zase z něj odešla jako vítr vanoucí z vrcholku světa. Osaměla a svět se řítil kolem ní. Venku, v letním světle, doráželi ovádi jako samo šílenství.

sziget zabíjačka

hard candy

10 zásad pro úspěšné "zachraňování" českých turistů na dálnici TN – BA

1. Pomozte posádce opustit převrácený vůz a pokuste se zjistit rozsah zranění.
2. Přesvědčte přeživšího českého turistu, aby přestal sbírat uprostřed dálnice mezi svištícími vozy rozkutálené konzervy Májka.
3. Ujistěte se, že někdo z aut, které zastavily u nehody před vámi, a diskutují o nečem u krajnice, umístnil výstražný trojúhelník.
4. Umístněte výstražný trojúhelník.
5. Najděte nejbližší nehodový hlásič a po zjištění nefunkčnosti volejte ze svého mobilu 112.
6. Zjistěte si před voláním, na kterém kilometru dálnice se přesně nacházíte a jaká je značka havarovaného vozu („Ne, zdá se, že nikdo těžce zraněný není“ – „Ale ja potrebujem znať značku auta“ – „Je to bílý kombi zabořený v poli na střeše, vidím podvozek, značky jsem si nevšiml“ – „Tak značku neviete?“ – „Značka je bílý kombík na střeše“ - … )
7. Po hysterickém zvolání turisty „Teče mi benzín – volejte hasiče!“ donuťte turistu, aby nezachraňoval věci z vozu a držel se s celou posádkou opodál.
8. Znovu přesvědčte posádku vozu, aby nesbírali rozkutálené Májky po dálnici.
9. Po příjezdu policie informujte o tekoucím benzínu. Po poznámce policisty „Niekto by tým čechom mal povedať, aby išli od toho auta preč“ policistu vyzvěte, aby posádku v uvedeném duchu instruoval osobně.
10. Před odjezdem z místa nehody sbalte svůj výstražný trojúhelník a ošetřete si prst, roztržený o hranu otvoru spouštěče nefunkčního hlásiče, ostrého jako žiletka.

pohodová apnoe

Tak především someliérka. Aromatická debata o sauvignonu. Skákání si do řeči. Naivně nadějné.

Bungee ze čtyřiceti metrů. Pomalé vnímání pádu. Pozorovat lidi a domýšlet jejich příběhy. Z nadhledu.

Upracovaní před-chvílí-ještě-chlapci třicátníci, jeden pramínek vzhůru, krotká imitace rebelského číra. Blondýnky s malýma, co se jim líbají lopatky od toho, jak vystrkují. B-boys strašně dobří pozéři. Blondýnky s velkýma, co vědí svoje. Frajeři v lacoste, kteří spí ve stanu.

Vztahy nefungujou. Páry jsou nasraně znuděné.
"A čo ti mám ako povedať? No pekná fotka je to."
Fotit jsem měla. Ne toho nechat. ON nic nechápe.

Hextatic. Dopičitobylomaso. Audiobullys. Dopičitobylomaso! Ninja tuned. Pogo uprostřed davu. Strhnout! Dav! S sebou!

Je nadržená. Nedokáže spustit pohled z žádného nadějně nacpaného rozkroku. Klidně by si tady klekla mezi tou spoustou lidí, čichala a kouřila je. Miluje vůni mužů.

Stojí v davu. Vnímá pozornost žen. Rozprašuje feromony plnými hrstmi.

Chůze na taxi kolem stometrových hajzlů. Zatajený dech. Hluboký ponor. Pohodová apnoe.

Čokoládka z hotelového minibaru křoupaná vleže na zádech. Hukot v hlavě. Pure pleasure.

Koncentrák zážitků.

Prime time of your life. Now. Live it.

země kde bych chtěl jednou žít ... och!

failure

Druhý turnaj. Warbird down.

Vlado Plulik fear lost on Broad Peak

As Iñaki Ochoa de Olza put it: "Finish or not, walking my path in the Himalayas has been fulfilling, teaching, humbling and very much worth it. Let’s just keep on doing it; let’s climb!!"


RIP Vlado. All the respect to you.

bloncka s kroužkem na klitu

almost useless time in crashed union center

Takže - z koncertu pana Joviho hodnotím nejvýše debatu u piva s belgickými děvčaty o skandální knize matky skandálního Houellebecqua. Jméno autorky nepodstatné, v každé debatě stejně redukována na "jeho matku, která vrací úder", ale to jsem nechtěl, tímto zmiňuji konkrétně dvě jiné věci:
1.) ANO!! V belgii jsou krásné dívky velmi kulturně zorientované!
2.) Všechny místní dívky mezi 15 a 29 lety věku nosí brýle. Krásné modely. Extravagantních. Avantgardních. Brýlí.
3.) Krásné belgické dívky jsou spíše mladé než krásné. Ale my, do hloubky jdoucí intelektuálové, si na těchto zorientovaných dívkách velmi zgustneme. Osvěžující. Heh.

Koncert bez adjektiv, jen to, že se odehrál a skončil a pak najednou z povrchu zemského zmizela všechna bruselská taxi! Jako - uplně všechna – hotový fenomén! Ne tak, že by přijížděla, byla za bojovného vlámského chrochtání obsazována a takto odjížděla. Ani ne tak, že by eventuelně pomalu projížděla kolem a po francouzsku arogantně ignorovala mávající davy. Prostě nebylo jich. Žádné. Ani jedno.

Tak jsme dali další pivo.

Pak jsme chytli taxi. Šofér: Are you polish? - Why? Sounds similar? - No. You look like Jaruzelski. - Wrong, I am all Miloshevic! (rozumej Caprio).

Letiště. Kontrolní průlet Nezbytnými věcmi. Oh!!! Konec dobrý, všechno dobré. The new one.

.

pěna dní

jsi mi nevěrná? jistě. kdy? móondej, tjúúzdej, wensdeej ... heh - to je starý, citovat z Kmotra. kde? všude - v autě, v bazénu, o auto, v kabince, v kuchyni na stole... vpoho, chci tě takovou děvku.

všechnydruhybolesti

Bolest, ať je jakkoliv hrozná, se dá přežít. Jakákoliv bolest. To mu dává odvahu. Čas se zastaví a promění ve věčnost. Není už žádné světlo, žádná tma, žádný zvuk ani ticho. Skutečná je jen bolest.

Rád poznává všechny neznámé věci. S nadšením. Je dychtivý. Plný naděje. Stále výš, nahoru. Tam je uplně sám, jen se svým strachem. A s bolestí. Nic jej nemůže zastavit.

A rozdává bolest. Plnými hrstmi. Už není čas zkoumat svědomí. Má právo na štěstí. Je bezohledný. Co obdržel, to i s bonusem vrací zpátky. Děkuji.

.

Fight. Tichý američan, zelený baret. První dojem - příjemný člověk. Zlomené žebro. Rozkoš, cítit intenzívně život.

sweetspoter

První turnaj. In style.

dýka v srdci

To odpoledne měl hlavu plnou jiných věcí. Tiše a nemilosrdně se hádal se svojí přítelkyní, podstata jeho odporu vůči ní spočívala v mlčení. Toho měl plnou hlavu, když vzal svého psa a svojí holku ven. Trestal ji za to, že jej nepřitahuje tak, jako dříve a schválně trasu mlčenlivé procházky protahoval o další a další ulice.

Pes řešil jiné problémy. Potácel se dva metry před touto mlčící dvojicí, občas se tázavě ohlédl, kterou ulicí se má dát a překvapený pokračoval důvěrně známými místy, která už dlouho nenavštívil. Jeden by mohl říct, že se loučil se životem a sám si vybíral, kterou část svého celého světa poctí poslední návštěvou.

Už měsíc měl v hlavě jinou ženu. Okouzlila jej vysoká, štíhlá modelka, se kterou se potkal asi třikrát, než odletěla přes moře pokračovat ve své krátké a neúspěšné kariéře, a ten měsíc spolu vedli vášnivou a intenzivní komunikaci, dlouhé debaty na netu a krátké telefonické rozhovory. On motivován marnivostí, ona nudou a opuštěností, když seděla v malém bytě vedle Central Parku a čekala na telefonát z agentury.

Ještě ten den pak pes jménem Dýka odešel. Rakovina plic, nedýchal, dusil se. Stál tam mezi zčernalými výhonky brambor neudržované zahrady, hleděl do tmavé země a křečovitě se snažil nadechnout. Ta procházka jej vyčerpala. Něžně vzal jeho zhublé boky mezi kolena, hladil jej a potichu říkal slova jako mazlíčku, bude fajn, nepanikař, nadechni se. Pes se na něj vyčerpaně díval.

Kopal jámu a nemohl ani plakat. Hlavu měl plnou jiných věcí.

the age of consent

Náhodný turista, chuchvalce prachu jako rotující trávy v arizonské poušti, cleaning-lady, hromady knih na nočním stolku, vedle postele, na wc, u gauče

a jiné podstatné informace mezi tou vatou

Ano, ano, jsem zpět doma v BA. Byly to šílené a úžasné týdny. Frankfurt, Antwerpy, Poprad, Brusel. Všude dobře, tak co doma. Všechny řitě světa i ta má.
Heh. Jistě to má nějaký důvod, že se v záři břitkých jarních paprsků kotoulejí smotky šedavé vaty po parketách.
Čeká mě bezodkladný úkol. Není vyhnutí. Musím najít svědomitou a pilnou cleaning-lady, teď, když mě opustila partnerka. Diskrétní a slušnou. Co mi nebude vyžírat ledničku, odpíjet ze stoleté whiskey (stoletá polská, sto let se jí nikdo nedotkl) a různě experimentovat s erotickými pomůckami. To by až tak nevadilo. Větší problém by nastal, kdyby nahlížela do rozestlaných knih a promíchala záložky. Dalo by těžkou práci navrátit se do nespoznaných peripetií příběhů Le Carreho (The mission song) - Ewana (On chesil beach) - Cunninghama (Vzorové dny) - Holana (Noc s Hamletem). Rozečítám další a další bez síly dokončit. To je moje diagnóza a podle toho i moje vztahy vypadají. A klidně by to mohla být i nějaká sedmnáctka. Mohla by tankovat u mě, když jí to svazáci chtějí v externím kulturním prostoru zakázat. Rád poskytnu azyl. Tahle krajina spěje do těžkých sraček, přátelé. Ale lidé jsou přizpůsobiví tvorové, to je tajemství úspěšné evoluce. Rychle si zvykají na všechno zlé, i na to dobré.
Jak říkal kamarád z golfu mezi dvěma odpaly: „Jak se mám? No nahovno!! Furt drajvuju šlajsny kurva!“
Všechno je relativní.

legendary sicilian scene

Clifford: I haven't seen Clarence.
Coccotti: You see that? [Holding a clenched fist, then striking Clifford] That smarts, doesn't it? Getting slammed in the nose. Fucks you all up. You get that pain shootin' through your brain, your eyes fill up with water. That ain't any kind of fun, but what I have to offer you, that's as good as it's gonna get. And it won't ever get that good again. We talked to your neighbors. They saw a Cadillac. Purple Cadillac. Clarence's purple Cadillac, parked in front of your trailer yesterday. Mr. Worley, you seen your son?
Clifford: Now, wait a minute and listen. I haven't seen Clarence in three years. Yesterday he shows up here with a girl, sayin' he got married. He told me he needed some quick cash for a honeymoon, so he asked if he could borrow five hundred dollars. I wanted to help him out so I wrote out a check. We went to breakfast and that's the last I saw of him. So help me God. They never thought to tell me where they were goin'. And I never thought to ask.
Coccotti: Sicilians are great liars. The best in the world. I'm a Sicilian. And my old man was the world heavyweight champion of Sicilian liars. And from growin' up with him I learned the pantomime. Now there are seventeen different things a guy can do when he lies to give him away. A guy has seventeen pantomimes. A woman's got twenty, but a guy's got seventeen. And if you know 'em like ya know your own face, they beat lie detectors to hell. What we got here is a little game of show and tell. You don't wanna show me nothin'. But you're tellin' me everything. Now I know you know where they are. So tell me, before I do some damage you won't walk away from.
Clifford: Could I have one of those Chesterfields now?
Coccotti: Sure.
Clifford: Got a match? Oh, don't bother. I got one.
Coccotti: ...your son, the cowboy, it's claimed, came in the room blazin', and didn't stop 'till they were pretty sure everybody was dead.
Clifford: What are you talkin' about?
Coccotti: Talkin' about a massacre. They snatched my narcotics, hightailed it outta there. Woulda got away with it, but your son, fuckhead that he is, left his driver's license in a dead guy's hand.
Clifford: You know, I don't believe you.
Coccotti: That's of minor importance. What is of major fucking importance is that I believe you.
Clifford: You're Sicilian, huh?
Coccotti: Yeah, Sicilian.
Clifford: You know, I read a lot. Especially about things that have to do with history. I find that shit fascinating. Here's a fact, I don't know if you know or not, Sicilians were spawned by niggers.
Coccotti: Come again?
Clifford: It's a fact. You see, Sicilians have black blood pumpin' through their hearts. If you don't believe me, you can look it up. Hundreds and hundreds of years ago, you see, the Moors conquered Sicily. And Moors are niggers.
Coccotti: Yes...
Clifford: So you see, way back then, uh, Sicilians were like, uh, wops from Northern Italy. Ah, they all had blonde hair and blue eyes, but, uh, well, then the Moors moved in there, and uh, well, they changed the whole country. They did so much fuckin' with Sicilian women, huh? That they changed the whole bloodline forever. That's why blonde hair and blue eyes became black hair and dark skin. You know, it's absolutely amazing to me to think that to this day, hundreds of years later, that, uh, that Sicilians still carry that nigger gene. Now this...
[Coccotti laughs]
Clifford: No, I'm, no, I'm quoting... history. It's written. It's a fact, it's written.
Coccotti: [laughing] I love this guy.
Clifford: Your ancestors are niggers. Uh-huh. Hey. Yeah. And, and your great-great-great-great grandmother fucked a nigger, ho, ho, yeah, and she had a half-nigger kid... now, if that's a fact, tell me, am I lying? 'Cause you, you're part eggplant.
Coccotti: Ohhh!
Clifford: Huh? Hey! Hey! Hey!
Coccotti: You're a cantaloupe. [shoots Cliff in the face]

(True Romance)

neopouštěj se

psal jsem ti v lednu,
v dubnu tu už nejsi.
říkavals: jsem magik.
bílý.
tak kde jsi nyní?

ty si to najdeš.
jako vzpomínku,
a prosbu.
jsi v nedohlednu.

.

pro sebe i pro mě,
pro dobré i zlé,
pro všechno co jsme si.
neopouštěj se,
neopouštěj nás,
nesundávej záclony závěsy.

rozehrané hry,
tvůj král chytrý slídil,
dával mat,
a hlásky ubývaly.

bylo pozdě, já ti psal.
tomuto ja nerozumím: plival jsi na všechno zoufale, zoufale ... pak volá ona, říká, on se opouští, už tu nechce být ... já tomu rozumím, já ti rozumim.
rozumim, můj milý L.
magik šel do temnoty.

april bloody fools

nightrider down, completely

v p.o-h!o-d.Ě:/

Musí tam být ocas. Nejlíp pořádný kus. Aby mě to vzrušilo, musí to být komplementární. Šťavnatá pička a ocas. Asi nebudu čistej macho. Ti lezby milujou. Asi budu trochu bi. Musím tam vidět i péro. Dvě pičky nejsou to moje.

Ale tahle lesbická show byla působivá. Štíhlé, tmavé, elegantní holky, chlupaté pičky. Já jsem za chlupy. Upravené, ale chlupy. Bez kompromisu. No, občas kompromisy dělám.

Něžně se hladily a já s potěšením pozoroval své narůstající vzrušení. Lízání. Líbání. Klín na klín. Bylo cítit, že je to baví. Otíraly se o sebe a tekly. Z těch tmavých vzrušujících klínů. Výrazné lícní kosti, souměrné tváře. Thajky jsou skutečně krásné. Pečlivě střižené trojúhelníky.

.

Tahle holka je sen každého chlapa. Jdeš do ní a ona se dělá. Tak snadno. Jeden orgasmus za druhým. „Už budu zase", říká. Seš king. Fuckin porno star.

Ne, že by to bylo zas tak podstatné, ale ... „Kolikrát jsi byla?“
„Neviem, štyrikrát alebo trikrát, nepočítala som to.“

Rozkoš. Chlapská ješitnost je bezhraniční.

„Milujem velké penisy. To si nevieš predstavit, aký je to pocit. S takými sa robím od začiatku do konca. Stokrát.“

Hm.

Jsem přejícný. Ano. Velkorysý. Jistě. V pohodě.

beach hero

Přesně tak! jsem z 59% podobný di capriovi leonardu! (a z 61% miloševiči slobodanu, ts!) ... tedy - vzhůru dolů - na plage!



letište - pivo - mnoho piv chang - což je slon - symbol důstojnosti, síly a zdraví - oh ano! ... a more soon

chang!

nahoru dolů a nic

Nepíše se. Je o čem, ale čas neni.

Třeba skialp st. anton - tisíce výškovejch metrů! (teda - tisíce přesně DVA). Takhle:



A takhle:



A zítra se jede zase k moři. No tak se nepíše.

Ještě že diablo píše, jak šel kabát z geparda do šrotu. Nebo to byl leopard?

zkaženost z krásy

Porouchané neustálým zájmem, neutuchající pozorností, nepřetržitou náklonností, nekonečným blahem, ve výsledku zdrženlivé v poskytování, nenasytné v očekávání, netečné v přizpůsobivosti, apatické v ochotné pružné vstřícnosti a ctižádostivé snaze být příjemně nadšený a udržovat věci v chodu...

Poškození příliš krásných žen.

kosovo cui bono?

Nejsem příznivcem vyhlašování suverenity na národnostním principu. A mi vrtá hlavou tohle >>> pro USA by mělo být Kosovo marginální politicka epizoda. Celá nezávislá story kvazistátu Kosova jde zásadně proti duchu a liteře mezinárodního práva. Nulový geopolitický význam - žádná ropa. Potenciální přestupní stanice do Evropy pro islámské fundamentalisty. Ekonomická sebevražda: 60% nezaměstnanost, HDP padá dolů, průměrný příjem 1500 EUR / annual per capita. Precedens pro ostatní národnostní menšiny od Karpat až po Ural. >>> Samá proti, a přesto bleskové uznání ze strany USA. Co je za tím? Kvalitní lobbing albánců v US senátu? Sentiment američanů a náprava křivdy z r. 1912, kdy bylo Kosovo proti vůli obyvatel přičleněno k Srbsku? Snaha oslabit Srbsko, největšího spojence Rusů na evropském kontinentu? Wtf?

half polish, half danish

Její rty byly hypnotické. Hmouřila zasněně černé oči - všiml si, že afričanky je mají potažené tenounkou průhlednou blankou, vnitřním víčkem jako pes. Tak, jak vypadaly rozostřeně, on se rozostřeně cítil. Svých rtů si byla vědoma, znala svoje silné stránky, proto je tak nebezpečně přibližovala k jeho očím až na dotek řas. Zadek měla na dívku z Ghany malý, což se o její kolegyni Cathrin říct nedalo. Velké zadky nebyly jeho priorita. Chtěl se hlavně bavit.

"Oh man, you are so big. Cathrin, try his lap, it is so big!"
"Bullshit, am small! Small and thin!"

Smály se upřímným, pobaveným smíchem. Líbil se jim. Bavil se jimi i tímto celým barem, vtipkoval. Vesele na sebe křičeli.

Poté, co ceny v Londýně katapultovaly do nemravných výší a Praha se stala passé, dávají sofistikovaní traveleři přednost právě Antverpám. To je dnes ten správný magnet pro mladé a krásné, elegantní a dokonalé, pro ctižádostivé umělce i nadějné adepty haute-couture.
Anverpy si zamiloval. Je rozkoš vidět jedno město, které respektuje důležitost starobylého dojmu a ví, jak jej s neškodnou nedbalostí udržovat. Dominantní katedrála na náměstí, obklopená malými bistry, se stoly vytaženými ven až do prvního sněhu.
Jsou extrémně otužilí, tihle kuřáci doutníků a cigaret bez filtru, když si u kafíčka nevzrušeně čtou povlávající, lehce namrzlé novinky dne.
Počasí je zde nestabilní veličina. Vichr si vyletí z tunelu pod řekou Scheldt, v jednom okamžiku ženoucí nízká šedá mračna, v další vteřině odhalující modrou oblohu, aby celé představení bez varování stylově zakončil zuřivě bubnujícím deštěm.
Nebo večeře v místních restauracích předhánějících se v nestydaté okázalosti a minimalisticky strohém kontrapunktu svých interiérů, které vznikají a zanikají jako mávnutím proutku, poctěné chvilkovým zájmem zkaženého a znuděného publika.
A potom uplné obskurnosti, jako Villa Tinto od Arne Quinzeho, high-tech dizajnový bordel, futuristický loft v guggenheimském stylu, který trůní uprostřed Red Light district.

Malíř tohoto interiéru obzvláště vynikal v komiksově robustní lince a práci s černou barvou. Tohle místo byl unikát. Jako teleport do MTV-Yo videoklipu.

"Am hungry, I need african food.“
"How much is that?“
"Its a drink. Ten júro iz okej.“
"Here you are, and buy me a Duvel.“

Ze stoeurovky dostal zpět do halíře. Lola byla hodná, čistá, z malého města velkého kontinentu. Nic vulgárního. Přesně pro něj, vyznavače intimity.

Najednou byli spolu sami. Byl staromódní, stále měl potřebu konverzovat. A také ho to bavilo. V duchu si prozpěvoval: Am half polish, half danish, feel kinda fucked.

„Neznáš nějaký dobrý svahilský vtip nebo protestsong?“

Takového debila jsem ještě neměla, pomyslela si Lola. Musím o něm napsat do svého blogu.

na drátkách

Přesto to chtěla. Její alergie na něj dosahovala nesnesitelných rozměrů. Už se jí nelíbil. To co ji dříve přitahovalo, ta mužnost, ta zvířeckost, chlupatá záda … bylo nyní odpuzující. Začala milovat hladkost a eleganci. Ale v této zdánlivé harmonii rozpálené sauny na to prostě dostala chuť. Pomalu stehny, jako motýlími křídly, rozvívala horký vzduch.

Věděl co chce. Dokonale četl tato nepatrná znamení. Nesnášel ji, dokonale ji nesnášel, nenáviděl na ní uplně všechno, ale vždy se ještě nechal ulovit.

Pozorovala ho, je jako loutka, stačí pár triků.

Ten pohyb je snadný a příjemně mu prostupuje údy, v zádech, v nohou pociťuje neobyklou sílu. Sesedá k ní dolů. V téhle výhni to celé vnímá jako snovou halucinaci. Zažívá takovou uvolněnost a lehkost, že okamžitě pojme podezření, že se mu to celé zdá nebo že je náměsíčný. Ale sny ho nezajímají – že by to mohla být skutečnost, je mnohem slibnější možnost. Poznat rozdíl mezi spánkem a bděním, poznat tu hranici, v tom spočíva podstata příčetnosti. Je napojen.

Srdce jí bušilo, vzrušilo ji to, ta možnost, že kdykoliv může někdo cizí vstoupit. Tohle patřilo k jejím oblíbeným fantaziím. Vidět se očima třetí osoby, jak tam leží v sauně na lavici, vulgárně penetrována, představila si svoje krásné tělo, tak mokré, tak svůdné. Ten cizí muž ji zahlédl a hned odvrátil pohled a beze slova zavřel dveře, ale ten obraz v zůstal v hlavě a oslepoval ho jako přeexponované foto. Byl krásný. Jako Adonis – takový banální výraz použila, když to později ve své představě popisovala kamarádkám.

A její představy, všechny její představy, jsou plagiáty. Ona čte v jeho hlavě – to, co jí on vysílá, čím ji vzrušuje. Je napojena.

explorer gone

Sir Edmund Hillary zemřel dnes ve věku 88 let. Skutečná legenda a trvalá inspirace pro všechny, kteří mají sny. RIP.

marx, engels, beatles

Engels to v Neue Rheinische Zeitung vyjádřil takto: "Všeobecná válka, která přichází, rozdrtí slovanské spojenectví a zcela vyhladí tyto zatvrzelé národy, že i jejich samotná jména budou zapomenuta. Vyhladí nejen reakční třídy a dynastie, ale zničí také tyto naprosto reakční rasy, a to bude skutečným krokem vpřed". Marx říkal zhruba to samé a těšil se na "vyhlazení reakčních ras", jako byli "Chorvaté, Panduři, Češi a podobná verbež".

(Joshua Muravchik, Nebe na zemi, str. 78)

Stoprocentní souhlas!

pf

No dá se i se zlomeným záprstím slušně skialpovat a i lyžovat jsem zjistil. Ale jistá omezení po návratu do civilizace a aplikaci sádry přece jen nastaly. Pravá ruka byla mnou nedoceněna ba přímo podceněna. Holení, čištění horního vstupu i dolního výstupu a vůbec všelijaké zkrášlování, ovládání myši, písání jen pěti levými a dvěma pravými. Více si budu této a dalších drobných vymožeností vážiti nejen v pf ´08 ale i celkově do budoucna.