v hlavě montauk

Clementine: Joely? What if you stay this time?
Joel: I walked out the door. There's no memory left.
Clementine: Come back and make up a goodbye at least, let's pretend we had one... Goodbye, Joel.
Joel: ...I love you...
Clementine: ...Meet me in Montauk...


(Eternal sunshine of the spotless mind)

satori

Byl probuzený. Najednou mu strašně chyběla. Její nepřítomnost byla jako propast. Hluboká, že ji nedokázal dohlédnout. Ten obrovský prostor vysál veškerý vzduch v místnosti i v něm. Nedýchání bolí. A trvá. Stav vyvanutí – satori – a čistá lyrika. Jako vzdálený pohled na slepého mladíka, balancujícího na pokraji útesu, o němž neví, že tam je, čekajícího na sestru, která nepřijde, právě ztrativšího talisman, jenž ho měl chránit.

indoor culture

Každý ohled na lidi lehké mysli, nízkého vzdělání a zanedbaného vkusu je škodlivý, protože následky sáknou dál a dál. Hloupým lidem se nemá to jejich vysílat vůbec. Vysílat má se to nejlepší, což si ovšem ti nejhorší nevyberou. A potom blbec, když nenalezne nic pro sebe, bude se ve své blbosti dívat na cokoliv a tak se nevědomky může i povznést.

psát

Je nekonečně trapné snažit se budit zájem tak zastaralou metodou, jakou je vytváření iluzivních prostředí, charakterů, do nichž se čtenář může "vcítit", a dějů, které může s hrdiny sdílet, "jako by se jich účastnil sám". Možnosti psaní se v tomto směru už vyčerpaly a vyprávění příběhů nenabízí nic nového, v čem by se dalo vývojově pokračovat. Lze jen variovat dávno objevené a vypravovat stále to samé znovu a znovu.

Radím vám dobře, abyste - nechcete-li se zklamat - nečekali stále na to, až se zde začne něco dít.