pátek 26. září 2008
únavová zlomenina vztahu / Viva La Vida

Plešivec. Na náměstí tráva po pás. Všude pusto, jen zastavárna imituje život. Jako bych se vzbudil ze sna, protože někdo klepe na dveře, a potom zjistil, že je to ta stejná osoba, s kterou jsem se ve snu líbal.
Psal jsem ti: „Ten název je ironie! Jsou dramatičtí! Vášniví! Vůbec ne cold.“ A v tom okamžiku, když mi strašně chybíš, tě najednou pochopím, ten tvůj smutek. Vlastně chceš mě, miluješ mě, protože jsem velký jako život a tys to pochopila. Začala jsi o mě usilovat. Ale já tě propouštím tomu, o kterého nestojíš. A právě sis to uvědomila. The hardest part.
.
Někdy by přísahala, že ji slyší myslet. Právě jí došlo, že to může vypadat divně, být zamilovaná do jednoho chlapa, a přitom se milovat s jinými. Najednou na ni dolehlo vědomí, co znamená výraz „strašná ztráta“. Zahodit to nejcennější v životě. Uvědomit si, že musí žít s něčím větším jako vlastní život. V jejím případě to bylo vědomí, že on zemře. Zemře pro ni. Ztráta. Nafurt.
Začala být přesvědčená o tom, že nebylo jediné minuty, kdy by ho přestala milovat, ani na chvíli. Za celý den nebylo okamžiku, kdy by na něj nemyslela. A to se jí líbilo. Líbilo se jí nosit ho v sobě. Ale bylo to šílené. Nadechla se. Na Zemi je jeden život, a na Marsu druhý.
Teď četla jeho dopis znovu a znovu. Přečetla ho nejmíň pětkrát a ta slova jí vešla do mozku a zase z něj odešla jako vítr vanoucí z vrcholku světa. Osaměla a svět se řítil kolem ní. Venku, v letním světle, doráželi ovádi jako samo šílenství.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)