Její rty byly hypnotické. Hmouřila zasněně černé oči - všiml si, že afričanky je mají potažené tenounkou průhlednou blankou, vnitřním víčkem jako pes. Tak, jak vypadaly rozostřeně, on se rozostřeně cítil. Svých rtů si byla vědoma, znala svoje silné stránky, proto je tak nebezpečně přibližovala k jeho očím až na dotek řas. Zadek měla na dívku z Ghany malý, což se o její kolegyni Cathrin říct nedalo. Velké zadky nebyly jeho priorita. Chtěl se hlavně bavit."Oh man, you are so big. Cathrin, try his lap, it is so big!"
"Bullshit, am small! Small and thin!"
Smály se upřímným, pobaveným smíchem. Líbil se jim. Bavil se jimi i tímto celým barem, vtipkoval. Vesele na sebe křičeli.
Poté, co ceny v Londýně katapultovaly do nemravných výší a Praha se stala passé, dávají sofistikovaní traveleři přednost právě Antverpám. To je dnes ten správný magnet pro mladé a krásné, elegantní a dokonalé, pro ctižádostivé umělce i nadějné adepty haute-couture. Anverpy si zamiloval. Je rozkoš vidět jedno město, které respektuje důležitost starobylého dojmu a ví, jak jej s neškodnou nedbalostí udržovat. Dominantní katedrála na náměstí, obklopená malými bistry, se stoly vytaženými ven až do prvního sněhu.
Jsou extrémně otužilí, tihle kuřáci doutníků a cigaret bez filtru, když si u kafíčka nevzrušeně čtou povlávající, lehce namrzlé novinky dne.
Počasí je zde nestabilní veličina. Vichr si vyletí z tunelu pod řekou Scheldt, v jednom okamžiku ženoucí nízká šedá mračna, v další vteřině odhalující modrou oblohu, aby celé představení bez varování stylově zakončil zuřivě bubnujícím deštěm. Nebo večeře v místních restauracích předhánějících se v nestydaté okázalosti a minimalisticky strohém kontrapunktu svých interiérů, které vznikají a zanikají jako mávnutím proutku, poctěné chvilkovým zájmem zkaženého a znuděného publika.
A potom uplné obskurnosti, jako Villa Tinto od Arne Quinzeho, high-tech dizajnový bordel, futuristický loft v guggenheimském stylu, který trůní uprostřed Red Light district.
Malíř tohoto interiéru obzvláště vynikal v komiksově robustní lince a práci s černou barvou. Tohle místo byl unikát. Jako teleport do MTV-Yo videoklipu.
"Am hungry, I need african food.“
"How much is that?“
"Its a drink. Ten júro iz okej.“
"Here you are, and buy me a Duvel.“
Ze stoeurovky dostal zpět do halíře. Lola byla hodná, čistá, z malého města velkého kontinentu. Nic vulgárního. Přesně pro něj, vyznavače intimity.
Najednou byli spolu sami. Byl staromódní, stále měl potřebu konverzovat. A také ho to bavilo. V duchu si prozpěvoval: Am half polish, half danish, feel kinda fucked.
„Neznáš nějaký dobrý svahilský vtip nebo protestsong?“
Takového debila jsem ještě neměla, pomyslela si Lola. Musím o něm napsat do svého blogu.
