Přesto nerezignoval. Zvláštním výsledkem růstu historického vědomí je všeobecné lidské přesvědčení, že vysvětlení je životně důležité. Lidé musí vysvětlit svůj stav. A když nevysvětlený život nestojí za to, aby člověk žil, vysvětlený je zase nesnesitelný. Syntéza anebo smrt! Když však člověk vidí, jaké divné poznatky, halucinace a projekce plodí lidská mysl… Intelektuál je v každém případě separatista. A s jakou syntézou se už takový separatista může přihlásit o slovo?
Přemýšlel. Velká města jsou jako krásné ženy, rozdílná jen v tom, že je to další a další verze téhož, povrchně zamaskovaná. V tom městě měl nedořešenou citovou záležitost. Stejně by myslel, denodenně a pravidelně, na jedinou ženu, a co jí mohl říct a co mu mohla odpovědět. „Objekt lásky“, jak tomu říkají psychiatři, se vám nenaskytne každý den a také se ho lehko nezbavíte. Vzdálenost je pouhá formalita. Duše ji nebere na vědomí. Tak se vydal na cestu.
V takovém velkém městě vám hrozí hlavně prázdnota. Lidské mezery a průrvy, jakási duševní ozonová vrstva, kde to páchne po odbarvovači. Vaše nejtajnější tajnosti nikoho příliš nezajímají. Navíc je na trochu složitější úrovni všechno, co už víme, stejně nepřesné a rozostřené jako čerstvé poznatky, které bychom připojili k těm dosavadním.
.
Zřejmě patřil k mužům, které fascinují problematické ženy. Evropanka by si nikdy nestoupla za jeho židli, aby beze slov vyhlašovala zoufalství, bojovnost, věrnost. Jistě - jeho chyba, že stále urputně zachovával věrnost přezíravé, chladné ženě. Po mnoho let považoval své city k ní za čirý kýč. A kýč neladil dost dobře s progresivními formami osobního vývoje, o jaký mu šlo. Nihilista, patříci k alternativní subkultuře jako příslušník - v širším smyslu - kriminální třídy.
Zařídili se každý zvlášť. Byl v tu dobu pro ni moc výstřední. Z těch či oněch důvodů usoudila, že by se normálním životu neuzpůsobil. A tak své city odložil do úschovny, víceméně natrvalo. Jenomže se časem ukázalo, v jakém područí jej ona drží. Jiné ženy se zjevovaly a mizely. Jen ona, jediná ze všech, nikdy nezmizela. Krásná, pyšná, prohnilá, hněvivá. Vášeň nebo hysterie?
.
Tahle byla výjímečně krásná, pleť měla jemnou, jako krásná žena dokonce i dýchala. Tehdy, poprvé - pár pramínků černých vlasů, které vyklouzly z účesu, vypadaly silné a nezávislé. Dovolil si zábavnou představu, že někde v džungli byste z takových vlasů mohli udělat trpytku na pstruhy a navázat ji na ohnutý špendlík. Záchrana. Příliš unesený. Evropanka možná byla vyšší a silnější, než ona, ale vnitřně jistě zranitelnější.
A krotila jeho chutě jednat jako divá šelma, vždycky hned udělat každou pitomost, která mu bleskne hlavou. Často si říkal, že kdyby byl u ní v srdci prázdný pokoj, bez všeho zařízení, třeba i bez koberce , že by mu udělalo moc dobře, kdyby šel a lehl si tam tváří na dřevěnou podlahu.
.
Nemělo cenu mu říkat, že to byla nymfomanka, která konzumuje penisy jako na běžícím pásu a každým si nechá prostřelit srdce, a že mu to vůbec neslouží ke cti. Kdepak. Lidé jako on se předvádějí za účelem dramatického nebo reklamního efektu – vytvářejí si image. Jejich představa o vlastní osobě je určená k zveřejnění. Tak se představa nymfomanky v černém spodním prádle, zpracovávané statným mužem odzadu, může stát obrazem vhodným k zarámování.
A k pověšení. Vedle všech ostatních picassů z těch, co se mu líbí nejvíc – samé nosy a oči. Odstoupil jsem sám od sebe a zahleděl se jí do tváře. Nikdo na celé zeměkouli nemá takové rysy. Je to největší zázrak, co svět světem stojí.
Zase přemítavý den. Pracoval s takovou myšlenkou – ted to vidíš, teď ne. Teď obsah, teď prázdnota. Významný jedinec, ale nerozhodný. Sklony k narcismu a hysterie. Zasahující do zón žen. 
