Tahala ho do sousedního rajonu. Tam nepatřil. Nebo si to aspoň nalhával. Rajon zbrklosti.Patřila k těm hezkým, temperamentním bohatým slečnám, které vždycky tvoří důležitý společenský a lidský segment obyvatelstva. Špatné vzdělání. Studovala literaturu, hlavně francouzskou. Znala spoustu jazyků. Zbytečně mnoho. Trompe-la-mort. To byl její přístup.
Snahy o trvalost jsou tak smutné. Odmítala. Právo na soukromé naděje? Pošetilost – jsou jako ty bublinky ve varné láhvi. Lidé také ovšem často přehnaně zdůrazňují tragiku svého postavení. Vyzdvihují rozpad jistot. ON to obtáčí černočernou ironií. Lidé tímto ospravedlňují lenost, pošetilost, povrchnost, rozmrzelost, chtíč – všechno naruby.
Je zkažená a je v ní oheň. XOX. Ve zlu stejně jako v umění existuje osvětlení. Jako v té povídce, kdy se zapálí dům, aby se upeklo prase. Ovzduší se tím projasní. Dobrodiní širšího pohledu. Bigger picture. Všichni metafyzikové si toho laskavě povšimněte!
Lidstvo, šílící po symbolech, se snaží vyjádřit, co samo neví. Odpovídat na dotazy bylo nanic. Vedlo to jen k další diskusi, dalšímu vysvětlování. Ponížení z vysvětlování ... nepsat! Nic! Pracovní úsilí ve spojení s uměním dospělo k banalitě. Končím tedy! Kung – fu a turismus, to jsem chtěl původně. Na to není pozdě. Jdu za papežem. Popadnu klacek a jdu do Itálie. Ten klacek budu mít jako berlu.
Žádné komentáře:
Okomentovat