na drátkách

Přesto to chtěla. Její alergie na něj dosahovala nesnesitelných rozměrů. Už se jí nelíbil. To co ji dříve přitahovalo, ta mužnost, ta zvířeckost, chlupatá záda … bylo nyní odpuzující. Začala milovat hladkost a eleganci. Ale v této zdánlivé harmonii rozpálené sauny na to prostě dostala chuť. Pomalu stehny, jako motýlími křídly, rozvívala horký vzduch.

Věděl co chce. Dokonale četl tato nepatrná znamení. Nesnášel ji, dokonale ji nesnášel, nenáviděl na ní uplně všechno, ale vždy se ještě nechal ulovit.

Pozorovala ho, je jako loutka, stačí pár triků.

Ten pohyb je snadný a příjemně mu prostupuje údy, v zádech, v nohou pociťuje neobyklou sílu. Sesedá k ní dolů. V téhle výhni to celé vnímá jako snovou halucinaci. Zažívá takovou uvolněnost a lehkost, že okamžitě pojme podezření, že se mu to celé zdá nebo že je náměsíčný. Ale sny ho nezajímají – že by to mohla být skutečnost, je mnohem slibnější možnost. Poznat rozdíl mezi spánkem a bděním, poznat tu hranici, v tom spočíva podstata příčetnosti. Je napojen.

Srdce jí bušilo, vzrušilo ji to, ta možnost, že kdykoliv může někdo cizí vstoupit. Tohle patřilo k jejím oblíbeným fantaziím. Vidět se očima třetí osoby, jak tam leží v sauně na lavici, vulgárně penetrována, představila si svoje krásné tělo, tak mokré, tak svůdné. Ten cizí muž ji zahlédl a hned odvrátil pohled a beze slova zavřel dveře, ale ten obraz v zůstal v hlavě a oslepoval ho jako přeexponované foto. Byl krásný. Jako Adonis – takový banální výraz použila, když to později ve své představě popisovala kamarádkám.

A její představy, všechny její představy, jsou plagiáty. Ona čte v jeho hlavě – to, co jí on vysílá, čím ji vzrušuje. Je napojena.