horsedick deep

Zase přemítavý den. Pracoval s takovou myšlenkou – ted to vidíš, teď ne. Teď obsah, teď prázdnota. Významný jedinec, ale nerozhodný. Sklony k narcismu a hysterie. Zasahující do zón žen.

Ve vztahu k sobě pěstoval nezdravý odstup. Sledoval se někdy s velkým záujmem a překvapením, co to vlastně dělá. Od umění si osvojoval zábavné umění sebepozorování. I ostatních.

Byl jako tlustá žena. Bečka s párem očí. Upírající pohled na ty štastnější. Jako zvíře v kleci. Oddělena od ostatních. Smyslnou dychtivostí a zoufalstvím. Lidé si někdy v její přítomnosti počínají, jako by byli sami. Proto ona zná lidi, tak jak jsou, když se nikdo nedívá.

Xox vyhlížela dost okultně. Vždycky jen čekal, že zničehonic roztáhne křídla a odletí. Pro nadsázku měla velký talent. A pro přehánění.

Četl její blog a pak jednotlivé posty vytiskl. Čtouce znova a znova, vzal si pera různých barev, pastelky zvláštně někým ve vzteku rozlámané – kousky ... a začal podtrhávat každý motiv v jejích úvahách. Když skončil, měl dvacetosm póz. Zero nacházel xoxu rasistku, xoxu kovboje, xoxu básníka, xoxu potenciálního umělce, xoxu špinavou couru, xoxu velebitelku sexu, xoxu sebezničitelku, xoxu odbornici na karmu, xoxu kanadskou krásku a xoxu italského zabijáka. V posledním čase se tlačila do popředí filmová hvězda, suverénní, na všechno kašlající blahosklonná suprstar.

Sem tam se i zasmál. A na jednu nádhernou minutu se zdála tak komická, jako Letterman, když má dobrý den, ten jistý maniakální pronikavý rentgenový pohled, ta jistá nenávist k frázím. Pane bože, někdy vidí věcem až na dno.

xxm

Planoucí tváře, tvářičky, oči svůdně psychomodré, bílý vitální žár, stoupající ze svalů na hrdle: takto vysílala svoje slavné prohlášení mužům, mocné poselství svého pohlaví. A vždy cítila nutnost naladit taková mocná poselství do komična. Za páááár dní. To. Tam. S tím. Za pár dní.

Když se vždy od srdce rozesmála – často – ukázalo se, že má velká ústa, příliš mnoho zubů, a jemný jazyk, špička vystrčená, polovystrčená. Uvnitř elegantní ženy zahlédl tu hrubou, rty rudé, jazyk bledý. Bij mě, tahej mě za vlasy! Ten jazyk, luxusní jazyk, hrál neuvěřitelnou úlohu v jejím volném, luxusním životě. Pěstovala rozpraskané rty, znak jejího znamení. A: Budeme šoustat až do rána!

Viděl její tvář ve světlečerné a tmavěčerné tmě, tolik zubů! To! Když se usmála. Díval se v noci tak, aby to nespozorovala. Měla otevřené oči. Myšlenky, spousty myšlenek. Napadlo ho, že se s ním loučí.

Pak on přijde, dozná se ke všemu a pláče. Nepláče na efekt. Pláče z pocitu, že promarnil život. Něco mu uniká, např. co bratr má. Chce to, co neví. Marnivec.

S evropankou byly chvíle, kdy v její přítomnosti nebyl schopný uvažovat. Příliš hysterická, příliš prudká. Ale jinak. Tak tiše skrytě. Jiné psycho. Strategie spálené země. Všechno zničit, a co zůstane smrti? Všechno poskvrnit, a pak uprchnout na jiné světy. Nebo do hor.

Třeba vzala do ruky telefon a toužila jej systematicky ničit. Volání nikam. On? Prostřelit. Prostřelit telefonní seznam. Komicky fanatické počínání. Prohnat kulku milionem drobně vytištěných jmen. Prostřelit server.

Všecko terra cognita. Ale ona přinášela jistou naději.

punk dolce gabanna

Kdo jsi?

Jaký máš původ, jaké třídní a rasové postoje, jaký psychologický přístup, a co tvoje pravé emoce, estetické a politické názory. Jsi revolucionářka? Jsi pro partyzánskou válku černých? Punkerka v čínách?

Očividně bez závisti, bez pocitu nepatřičnosti, s parukou a nákupní taškou, bílý obličej zvrásněný tvalou inspirací – jak přijímala a předávala dál výstřední poselství. Ze rtů – záblesk karmínové, asymetrické, skeptické, praktické i snové sensuality – visela cigareta s rozžhavným koncem. V ní čelil zlomyslnému ženství, ničím neředěnému. To hned vycítil. Nosila ty podivné módní věci, jak si povšiml, s přehledem, čistě a suše, jako by pocházely z jiné části vesmíru.

Byla potřebná – potřebovala uspokojit početné instinkty, potřebovala teplo a TLAK mužů, potřebovala dítě, aby ho kojila a živila, potřebovala ženskou emancipaci, potřebovala duševní procvičování, potřebovala kontinuitu, potřebovala zájem – ZÁJEM!! - potřebovala lichotky, potřebovala triumfovat, potřebovala hitlery, rabíny, magiky, potřebovala palivo pro všechny zvrácenosti a blázniviny – ano! spontánní! potřebovala ušlechtilou činnost intelektuální, potřebovala kulturu, dožadovala se velkoleposti.

Vyrukovala s tolika záměry, tolika souvislostmi tolika důvěrnostmi, žádostmi o zachování tajemství – ne! žádná tajemství! bude ona tvrdit – s tolika skandály, podvody, duchovními kontakty - ustavičný proud nazpět, kupředu, do stran , nahoře dole, jako kterákoli stránka Joyceova Odyssea, vždy in meidas res.

Neuznávala že něco není. Bojuje proti civilizaci. Ve jménu rozumu, iracionality, ve jménu niterných hlubin, ve jménu sexu, okamžité dokonalé svobody. Nekončící požadavky, nenasytnost, bytost odsouzená, která odmítá odejít z tohoto světa neuspokojená. Předkládá dlouhý účet požadavků a stížností. Neuznává nedostatek zásob v žádném lidském oddělnení.

Kdyby se pokusil vyhovět těmto naléhavým potřebám, byl by ztracen. To už znal všechno. Kdo by nechtěl být ztracen?

Ztracen. Ticho a klid. Poloměr měsíce 1737 km. Samozřejmě tam není vítr. Pět miliard celonočních bezvětří. Tohle není cesta jak se ztratit, dostat se z kosmicko pozemského vězení. Vzdálené je pořád konečné.

jdi stále

Haute Route completed in 6 days from April 2 till April 7.

smacked my B. up!

from here to ..ententýn

Ja ‎(13:49):
http://www.youtube.com/watch?v=nJuqcXZzzs4
raz budem raper ako on

klaark ‎(13:55):
wait a sec.

Ja ‎(13:56):
pracujes
?
nemam
rusit?
co
robis?
preco nepises

klaark ‎(14:07):
ahoj
pisu

Ja ‎(14:07):
komu?
mam ziarlit?

klaark ‎(14:08):
tobe lasko
jedine
cmuk
pčo ani tan zasrany we own d najt nejede!!

Ja ‎(14:08):
ja som si to doma pozrel

Ja ‎(14:09):
asi si nieco dojebal

klaark ‎(14:09):
tak mi o tom aspon povidej

Ja ‎(14:09):
on tam tak dosiel a potom ho postrelili ale prezil a jeho brat sa nahneval

klaark ‎(14:09):
hmmm

Ja ‎(14:09):
a ze ide do toho

klaark ‎(14:09):
dal?

Ja ‎(14:09):
a potom isiel a vsetko spravil
a skoro zomrel
ale prezil

klaark ‎(14:10):
!
dal dal!!!

Ja ‎(14:10):
viem ze sa ti paci ako to dokazem podat

kung - futurismus

Tahala ho do sousedního rajonu. Tam nepatřil. Nebo si to aspoň nalhával. Rajon zbrklosti.
Patřila k těm hezkým, temperamentním bohatým slečnám, které vždycky tvoří důležitý společenský a lidský segment obyvatelstva. Špatné vzdělání. Studovala literaturu, hlavně francouzskou. Znala spoustu jazyků. Zbytečně mnoho. Trompe-la-mort. To byl její přístup.

Snahy o trvalost jsou tak smutné. Odmítala. Právo na soukromé naděje? Pošetilost – jsou jako ty bublinky ve varné láhvi. Lidé také ovšem často přehnaně zdůrazňují tragiku svého postavení. Vyzdvihují rozpad jistot. ON to obtáčí černočernou ironií. Lidé tímto ospravedlňují lenost, pošetilost, povrchnost, rozmrzelost, chtíč – všechno naruby.

Je zkažená a je v ní oheň. XOX. Ve zlu stejně jako v umění existuje osvětlení. Jako v té povídce, kdy se zapálí dům, aby se upeklo prase. Ovzduší se tím projasní. Dobrodiní širšího pohledu. Bigger picture. Všichni metafyzikové si toho laskavě povšimněte!

Lidstvo, šílící po symbolech, se snaží vyjádřit, co samo neví. Odpovídat na dotazy bylo nanic. Vedlo to jen k další diskusi, dalšímu vysvětlování. Ponížení z vysvětlování ... nepsat! Nic! Pracovní úsilí ve spojení s uměním dospělo k banalitě. Končím tedy! Kung – fu a turismus, to jsem chtěl původně. Na to není pozdě. Jdu za papežem. Popadnu klacek a jdu do Itálie. Ten klacek budu mít jako berlu.

obrana srdce kondomem

Přesto nerezignoval. Zvláštním výsledkem růstu historického vědomí je všeobecné lidské přesvědčení, že vysvětlení je životně důležité. Lidé musí vysvětlit svůj stav. A když nevysvětlený život nestojí za to, aby člověk žil, vysvětlený je zase nesnesitelný. Syntéza anebo smrt! Když však člověk vidí, jaké divné poznatky, halucinace a projekce plodí lidská mysl… Intelektuál je v každém případě separatista. A s jakou syntézou se už takový separatista může přihlásit o slovo?

Přemýšlel. Velká města jsou jako krásné ženy, rozdílná jen v tom, že je to další a další verze téhož, povrchně zamaskovaná. V tom městě měl nedořešenou citovou záležitost. Stejně by myslel, denodenně a pravidelně, na jedinou ženu, a co jí mohl říct a co mu mohla odpovědět. „Objekt lásky“, jak tomu říkají psychiatři, se vám nenaskytne každý den a také se ho lehko nezbavíte. Vzdálenost je pouhá formalita. Duše ji nebere na vědomí. Tak se vydal na cestu.

V takovém velkém městě vám hrozí hlavně prázdnota. Lidské mezery a průrvy, jakási duševní ozonová vrstva, kde to páchne po odbarvovači. Vaše nejtajnější tajnosti nikoho příliš nezajímají. Navíc je na trochu složitější úrovni všechno, co už víme, stejně nepřesné a rozostřené jako čerstvé poznatky, které bychom připojili k těm dosavadním.

.

Zřejmě patřil k mužům, které fascinují problematické ženy. Evropanka by si nikdy nestoupla za jeho židli, aby beze slov vyhlašovala zoufalství, bojovnost, věrnost. Jistě - jeho chyba, že stále urputně zachovával věrnost přezíravé, chladné ženě. Po mnoho let považoval své city k ní za čirý kýč. A kýč neladil dost dobře s progresivními formami osobního vývoje, o jaký mu šlo. Nihilista, patříci k alternativní subkultuře jako příslušník - v širším smyslu - kriminální třídy.

Zařídili se každý zvlášť. Byl v tu dobu pro ni moc výstřední. Z těch či oněch důvodů usoudila, že by se normálním životu neuzpůsobil. A tak své city odložil do úschovny, víceméně natrvalo. Jenomže se časem ukázalo, v jakém područí jej ona drží. Jiné ženy se zjevovaly a mizely. Jen ona, jediná ze všech, nikdy nezmizela. Krásná, pyšná, prohnilá, hněvivá. Vášeň nebo hysterie?

.

Tahle byla výjímečně krásná, pleť měla jemnou, jako krásná žena dokonce i dýchala. Tehdy, poprvé - pár pramínků černých vlasů, které vyklouzly z účesu, vypadaly silné a nezávislé. Dovolil si zábavnou představu, že někde v džungli byste z takových vlasů mohli udělat trpytku na pstruhy a navázat ji na ohnutý špendlík. Záchrana. Příliš unesený. Evropanka možná byla vyšší a silnější, než ona, ale vnitřně jistě zranitelnější.

A krotila jeho chutě jednat jako divá šelma, vždycky hned udělat každou pitomost, která mu bleskne hlavou. Často si říkal, že kdyby byl u ní v srdci prázdný pokoj, bez všeho zařízení, třeba i bez koberce , že by mu udělalo moc dobře, kdyby šel a lehl si tam tváří na dřevěnou podlahu.

.

Nemělo cenu mu říkat, že to byla nymfomanka, která konzumuje penisy jako na běžícím pásu a každým si nechá prostřelit srdce, a že mu to vůbec neslouží ke cti. Kdepak. Lidé jako on se předvádějí za účelem dramatického nebo reklamního efektu – vytvářejí si image. Jejich představa o vlastní osobě je určená k zveřejnění. Tak se představa nymfomanky v černém spodním prádle, zpracovávané statným mužem odzadu, může stát obrazem vhodným k zarámování.

A k pověšení. Vedle všech ostatních picassů z těch, co se mu líbí nejvíc – samé nosy a oči. Odstoupil jsem sám od sebe a zahleděl se jí do tváře. Nikdo na celé zeměkouli nemá takové rysy. Je to největší zázrak, co svět světem stojí.

oh. baby.

vertikální láska zničitelná

7558 mrakodrapů na útlém proužku země. Hongkong vertical glamour.

Existuje šest tisíc milionů lidských bytostí, každá má svůj mikrokosmos, každá je nekonečně cenná, každá má unikátní poklad. Kdesi daleko je zahrada, kde rostou zvláštní předměty, a tam v zeleném šerosvitu, visí jeho srdce jako broskev.

Lešení se rozechvívala, když dvanáctikolová nákladní auta odvážela popadané cihly. Slunce, které se nyní klonilo k Wan Chai a k západu, obklopovala třpytivá směs atmosférických plynů. Zpozoroval, že lidé byli postříkaní červenými skvrnami a že i on sám má červené fleky na rukou a na prsou. Šikmooké krásky pohazovaly hlavami, koketovaly, vystavovaly čisté ostré zuby – rafinované dráždění.

Kdy dosáhneme my, civilizované bytosti, opravdovou vážnost? Snad až když poznáme peklo skrz - naskrz. Bez toho budou hedonismus a frivolnost protkávat každý náš den utrpením.

.

Když si po obědě v restauraci malovala rty, jako zrcadlo používala čepel nože. Směs čistého diamantu a laciného skla. Její hlas zněl stále tou zvláštní bublavou thajštinou: „Promysli si, co je pochopitelné a dospěješ k závěru, že jen nepochopitelné poskytuje jisté světlo.“

Měla pravdu. Je tyranství požadovat po někom nemožné a používat moc tam, kde moc použít nelze. Radila mu, co si má myslet a co má dělat. Dychtivě naslouchal. Potom šeptala: „I love you“ ... a do těch smutných slz se zamiloval. Jen nepochopitelné poskytuje jisté světlo.

Ležel na pláži nedaleko od akátů. Písek okolo byl obsypán lehounkými, drobnými, rozkošnými květy – škoda, že je propásl. Uvědomil si, že leží stejně jako před necelým týdnem na špinavé malé pohovce doma – s rukama za hlavou a roztaženýma nohama. Ale byl to skutečně jenom týden, pět dní? Neuvěřitelné! Úplně jinak se cítí! Šťastný při všem tom vzrušení, vyrovananý. Časem se k němu zase dostane kalich hořkosti. Tento dobrý pocit je jen momentální vycpávkou v měňavém hedvábí mezi životem a prázdnotou.

Za několik minut zavolá. Řekne evropance, že se rozhodl. Ale ne teď hned. V této chvíli neměl žádný odkaz. Pro nikoho. Nic. Ani jedno slovo.

.

Celý život se dá změnit jedním nerozhodnutím. Tam na pláži na ni mohl zavolat, mohl se za ní rozběhnout. Nevěděl a nebo mu bylo jedno, že když od něj utíkala pryč, jistá si ve svém zoufalství že jej ztrácí a že nikdy nemilovala více nebo beznadějněji, tak zvuk jeho hlasu by byl úlevou a ona by se obrátila zpět. Místo toho stál v chladném tichu jihočínského soumraku, díval se jak rychle odchází po břehu moře, zvuk jejího spěchu se ztrácel v šumění moře a vln, narážejících na písek, až z ní zbyl jen rozostřený mihotavý bod na pozadí nesmírně zářivého odrazu tisíců sluncí na hladině.

odblok

únavová zlomenina vztahu / Viva La Vida

Plešivec. Na náměstí tráva po pás. Všude pusto, jen zastavárna imituje život. Jako bych se vzbudil ze sna, protože někdo klepe na dveře, a potom zjistil, že je to ta stejná osoba, s kterou jsem se ve snu líbal.

Psal jsem ti: „Ten název je ironie! Jsou dramatičtí! Vášniví! Vůbec ne cold.“ A v tom okamžiku, když mi strašně chybíš, tě najednou pochopím, ten tvůj smutek. Vlastně chceš mě, miluješ mě, protože jsem velký jako život a tys to pochopila. Začala jsi o mě usilovat. Ale já tě propouštím tomu, o kterého nestojíš. A právě sis to uvědomila. The hardest part.

.

Někdy by přísahala, že ji slyší myslet. Právě jí došlo, že to může vypadat divně, být zamilovaná do jednoho chlapa, a přitom se milovat s jinými. Najednou na ni dolehlo vědomí, co znamená výraz „strašná ztráta“. Zahodit to nejcennější v životě. Uvědomit si, že musí žít s něčím větším jako vlastní život. V jejím případě to bylo vědomí, že on zemře. Zemře pro ni. Ztráta. Nafurt.

Začala být přesvědčená o tom, že nebylo jediné minuty, kdy by ho přestala milovat, ani na chvíli. Za celý den nebylo okamžiku, kdy by na něj nemyslela. A to se jí líbilo. Líbilo se jí nosit ho v sobě. Ale bylo to šílené. Nadechla se. Na Zemi je jeden život, a na Marsu druhý.

Teď četla jeho dopis znovu a znovu. Přečetla ho nejmíň pětkrát a ta slova jí vešla do mozku a zase z něj odešla jako vítr vanoucí z vrcholku světa. Osaměla a svět se řítil kolem ní. Venku, v letním světle, doráželi ovádi jako samo šílenství.

sziget zabíjačka

hard candy

10 zásad pro úspěšné "zachraňování" českých turistů na dálnici TN – BA

1. Pomozte posádce opustit převrácený vůz a pokuste se zjistit rozsah zranění.
2. Přesvědčte přeživšího českého turistu, aby přestal sbírat uprostřed dálnice mezi svištícími vozy rozkutálené konzervy Májka.
3. Ujistěte se, že někdo z aut, které zastavily u nehody před vámi, a diskutují o nečem u krajnice, umístnil výstražný trojúhelník.
4. Umístněte výstražný trojúhelník.
5. Najděte nejbližší nehodový hlásič a po zjištění nefunkčnosti volejte ze svého mobilu 112.
6. Zjistěte si před voláním, na kterém kilometru dálnice se přesně nacházíte a jaká je značka havarovaného vozu („Ne, zdá se, že nikdo těžce zraněný není“ – „Ale ja potrebujem znať značku auta“ – „Je to bílý kombi zabořený v poli na střeše, vidím podvozek, značky jsem si nevšiml“ – „Tak značku neviete?“ – „Značka je bílý kombík na střeše“ - … )
7. Po hysterickém zvolání turisty „Teče mi benzín – volejte hasiče!“ donuťte turistu, aby nezachraňoval věci z vozu a držel se s celou posádkou opodál.
8. Znovu přesvědčte posádku vozu, aby nesbírali rozkutálené Májky po dálnici.
9. Po příjezdu policie informujte o tekoucím benzínu. Po poznámce policisty „Niekto by tým čechom mal povedať, aby išli od toho auta preč“ policistu vyzvěte, aby posádku v uvedeném duchu instruoval osobně.
10. Před odjezdem z místa nehody sbalte svůj výstražný trojúhelník a ošetřete si prst, roztržený o hranu otvoru spouštěče nefunkčního hlásiče, ostrého jako žiletka.

pohodová apnoe

Tak především someliérka. Aromatická debata o sauvignonu. Skákání si do řeči. Naivně nadějné.

Bungee ze čtyřiceti metrů. Pomalé vnímání pádu. Pozorovat lidi a domýšlet jejich příběhy. Z nadhledu.

Upracovaní před-chvílí-ještě-chlapci třicátníci, jeden pramínek vzhůru, krotká imitace rebelského číra. Blondýnky s malýma, co se jim líbají lopatky od toho, jak vystrkují. B-boys strašně dobří pozéři. Blondýnky s velkýma, co vědí svoje. Frajeři v lacoste, kteří spí ve stanu.

Vztahy nefungujou. Páry jsou nasraně znuděné.
"A čo ti mám ako povedať? No pekná fotka je to."
Fotit jsem měla. Ne toho nechat. ON nic nechápe.

Hextatic. Dopičitobylomaso. Audiobullys. Dopičitobylomaso! Ninja tuned. Pogo uprostřed davu. Strhnout! Dav! S sebou!

Je nadržená. Nedokáže spustit pohled z žádného nadějně nacpaného rozkroku. Klidně by si tady klekla mezi tou spoustou lidí, čichala a kouřila je. Miluje vůni mužů.

Stojí v davu. Vnímá pozornost žen. Rozprašuje feromony plnými hrstmi.

Chůze na taxi kolem stometrových hajzlů. Zatajený dech. Hluboký ponor. Pohodová apnoe.

Čokoládka z hotelového minibaru křoupaná vleže na zádech. Hukot v hlavě. Pure pleasure.

Koncentrák zážitků.

Prime time of your life. Now. Live it.

země kde bych chtěl jednou žít ... och!

failure

Druhý turnaj. Warbird down.

Vlado Plulik fear lost on Broad Peak

As Iñaki Ochoa de Olza put it: "Finish or not, walking my path in the Himalayas has been fulfilling, teaching, humbling and very much worth it. Let’s just keep on doing it; let’s climb!!"


RIP Vlado. All the respect to you.

bloncka s kroužkem na klitu

almost useless time in crashed union center

Takže - z koncertu pana Joviho hodnotím nejvýše debatu u piva s belgickými děvčaty o skandální knize matky skandálního Houellebecqua. Jméno autorky nepodstatné, v každé debatě stejně redukována na "jeho matku, která vrací úder", ale to jsem nechtěl, tímto zmiňuji konkrétně dvě jiné věci:
1.) ANO!! V belgii jsou krásné dívky velmi kulturně zorientované!
2.) Všechny místní dívky mezi 15 a 29 lety věku nosí brýle. Krásné modely. Extravagantních. Avantgardních. Brýlí.
3.) Krásné belgické dívky jsou spíše mladé než krásné. Ale my, do hloubky jdoucí intelektuálové, si na těchto zorientovaných dívkách velmi zgustneme. Osvěžující. Heh.

Koncert bez adjektiv, jen to, že se odehrál a skončil a pak najednou z povrchu zemského zmizela všechna bruselská taxi! Jako - uplně všechna – hotový fenomén! Ne tak, že by přijížděla, byla za bojovného vlámského chrochtání obsazována a takto odjížděla. Ani ne tak, že by eventuelně pomalu projížděla kolem a po francouzsku arogantně ignorovala mávající davy. Prostě nebylo jich. Žádné. Ani jedno.

Tak jsme dali další pivo.

Pak jsme chytli taxi. Šofér: Are you polish? - Why? Sounds similar? - No. You look like Jaruzelski. - Wrong, I am all Miloshevic! (rozumej Caprio).

Letiště. Kontrolní průlet Nezbytnými věcmi. Oh!!! Konec dobrý, všechno dobré. The new one.

.

pěna dní

jsi mi nevěrná? jistě. kdy? móondej, tjúúzdej, wensdeej ... heh - to je starý, citovat z Kmotra. kde? všude - v autě, v bazénu, o auto, v kabince, v kuchyni na stole... vpoho, chci tě takovou děvku.

všechnydruhybolesti

Bolest, ať je jakkoliv hrozná, se dá přežít. Jakákoliv bolest. To mu dává odvahu. Čas se zastaví a promění ve věčnost. Není už žádné světlo, žádná tma, žádný zvuk ani ticho. Skutečná je jen bolest.

Rád poznává všechny neznámé věci. S nadšením. Je dychtivý. Plný naděje. Stále výš, nahoru. Tam je uplně sám, jen se svým strachem. A s bolestí. Nic jej nemůže zastavit.

A rozdává bolest. Plnými hrstmi. Už není čas zkoumat svědomí. Má právo na štěstí. Je bezohledný. Co obdržel, to i s bonusem vrací zpátky. Děkuji.

.

Fight. Tichý američan, zelený baret. První dojem - příjemný člověk. Zlomené žebro. Rozkoš, cítit intenzívně život.

sweetspoter

První turnaj. In style.

dýka v srdci

To odpoledne měl hlavu plnou jiných věcí. Tiše a nemilosrdně se hádal se svojí přítelkyní, podstata jeho odporu vůči ní spočívala v mlčení. Toho měl plnou hlavu, když vzal svého psa a svojí holku ven. Trestal ji za to, že jej nepřitahuje tak, jako dříve a schválně trasu mlčenlivé procházky protahoval o další a další ulice.

Pes řešil jiné problémy. Potácel se dva metry před touto mlčící dvojicí, občas se tázavě ohlédl, kterou ulicí se má dát a překvapený pokračoval důvěrně známými místy, která už dlouho nenavštívil. Jeden by mohl říct, že se loučil se životem a sám si vybíral, kterou část svého celého světa poctí poslední návštěvou.

Už měsíc měl v hlavě jinou ženu. Okouzlila jej vysoká, štíhlá modelka, se kterou se potkal asi třikrát, než odletěla přes moře pokračovat ve své krátké a neúspěšné kariéře, a ten měsíc spolu vedli vášnivou a intenzivní komunikaci, dlouhé debaty na netu a krátké telefonické rozhovory. On motivován marnivostí, ona nudou a opuštěností, když seděla v malém bytě vedle Central Parku a čekala na telefonát z agentury.

Ještě ten den pak pes jménem Dýka odešel. Rakovina plic, nedýchal, dusil se. Stál tam mezi zčernalými výhonky brambor neudržované zahrady, hleděl do tmavé země a křečovitě se snažil nadechnout. Ta procházka jej vyčerpala. Něžně vzal jeho zhublé boky mezi kolena, hladil jej a potichu říkal slova jako mazlíčku, bude fajn, nepanikař, nadechni se. Pes se na něj vyčerpaně díval.

Kopal jámu a nemohl ani plakat. Hlavu měl plnou jiných věcí.

the age of consent

Náhodný turista, chuchvalce prachu jako rotující trávy v arizonské poušti, cleaning-lady, hromady knih na nočním stolku, vedle postele, na wc, u gauče

a jiné podstatné informace mezi tou vatou

Ano, ano, jsem zpět doma v BA. Byly to šílené a úžasné týdny. Frankfurt, Antwerpy, Poprad, Brusel. Všude dobře, tak co doma. Všechny řitě světa i ta má.
Heh. Jistě to má nějaký důvod, že se v záři břitkých jarních paprsků kotoulejí smotky šedavé vaty po parketách.
Čeká mě bezodkladný úkol. Není vyhnutí. Musím najít svědomitou a pilnou cleaning-lady, teď, když mě opustila partnerka. Diskrétní a slušnou. Co mi nebude vyžírat ledničku, odpíjet ze stoleté whiskey (stoletá polská, sto let se jí nikdo nedotkl) a různě experimentovat s erotickými pomůckami. To by až tak nevadilo. Větší problém by nastal, kdyby nahlížela do rozestlaných knih a promíchala záložky. Dalo by těžkou práci navrátit se do nespoznaných peripetií příběhů Le Carreho (The mission song) - Ewana (On chesil beach) - Cunninghama (Vzorové dny) - Holana (Noc s Hamletem). Rozečítám další a další bez síly dokončit. To je moje diagnóza a podle toho i moje vztahy vypadají. A klidně by to mohla být i nějaká sedmnáctka. Mohla by tankovat u mě, když jí to svazáci chtějí v externím kulturním prostoru zakázat. Rád poskytnu azyl. Tahle krajina spěje do těžkých sraček, přátelé. Ale lidé jsou přizpůsobiví tvorové, to je tajemství úspěšné evoluce. Rychle si zvykají na všechno zlé, i na to dobré.
Jak říkal kamarád z golfu mezi dvěma odpaly: „Jak se mám? No nahovno!! Furt drajvuju šlajsny kurva!“
Všechno je relativní.

legendary sicilian scene

Clifford: I haven't seen Clarence.
Coccotti: You see that? [Holding a clenched fist, then striking Clifford] That smarts, doesn't it? Getting slammed in the nose. Fucks you all up. You get that pain shootin' through your brain, your eyes fill up with water. That ain't any kind of fun, but what I have to offer you, that's as good as it's gonna get. And it won't ever get that good again. We talked to your neighbors. They saw a Cadillac. Purple Cadillac. Clarence's purple Cadillac, parked in front of your trailer yesterday. Mr. Worley, you seen your son?
Clifford: Now, wait a minute and listen. I haven't seen Clarence in three years. Yesterday he shows up here with a girl, sayin' he got married. He told me he needed some quick cash for a honeymoon, so he asked if he could borrow five hundred dollars. I wanted to help him out so I wrote out a check. We went to breakfast and that's the last I saw of him. So help me God. They never thought to tell me where they were goin'. And I never thought to ask.
Coccotti: Sicilians are great liars. The best in the world. I'm a Sicilian. And my old man was the world heavyweight champion of Sicilian liars. And from growin' up with him I learned the pantomime. Now there are seventeen different things a guy can do when he lies to give him away. A guy has seventeen pantomimes. A woman's got twenty, but a guy's got seventeen. And if you know 'em like ya know your own face, they beat lie detectors to hell. What we got here is a little game of show and tell. You don't wanna show me nothin'. But you're tellin' me everything. Now I know you know where they are. So tell me, before I do some damage you won't walk away from.
Clifford: Could I have one of those Chesterfields now?
Coccotti: Sure.
Clifford: Got a match? Oh, don't bother. I got one.
Coccotti: ...your son, the cowboy, it's claimed, came in the room blazin', and didn't stop 'till they were pretty sure everybody was dead.
Clifford: What are you talkin' about?
Coccotti: Talkin' about a massacre. They snatched my narcotics, hightailed it outta there. Woulda got away with it, but your son, fuckhead that he is, left his driver's license in a dead guy's hand.
Clifford: You know, I don't believe you.
Coccotti: That's of minor importance. What is of major fucking importance is that I believe you.
Clifford: You're Sicilian, huh?
Coccotti: Yeah, Sicilian.
Clifford: You know, I read a lot. Especially about things that have to do with history. I find that shit fascinating. Here's a fact, I don't know if you know or not, Sicilians were spawned by niggers.
Coccotti: Come again?
Clifford: It's a fact. You see, Sicilians have black blood pumpin' through their hearts. If you don't believe me, you can look it up. Hundreds and hundreds of years ago, you see, the Moors conquered Sicily. And Moors are niggers.
Coccotti: Yes...
Clifford: So you see, way back then, uh, Sicilians were like, uh, wops from Northern Italy. Ah, they all had blonde hair and blue eyes, but, uh, well, then the Moors moved in there, and uh, well, they changed the whole country. They did so much fuckin' with Sicilian women, huh? That they changed the whole bloodline forever. That's why blonde hair and blue eyes became black hair and dark skin. You know, it's absolutely amazing to me to think that to this day, hundreds of years later, that, uh, that Sicilians still carry that nigger gene. Now this...
[Coccotti laughs]
Clifford: No, I'm, no, I'm quoting... history. It's written. It's a fact, it's written.
Coccotti: [laughing] I love this guy.
Clifford: Your ancestors are niggers. Uh-huh. Hey. Yeah. And, and your great-great-great-great grandmother fucked a nigger, ho, ho, yeah, and she had a half-nigger kid... now, if that's a fact, tell me, am I lying? 'Cause you, you're part eggplant.
Coccotti: Ohhh!
Clifford: Huh? Hey! Hey! Hey!
Coccotti: You're a cantaloupe. [shoots Cliff in the face]

(True Romance)

neopouštěj se

psal jsem ti v lednu,
v dubnu tu už nejsi.
říkavals: jsem magik.
bílý.
tak kde jsi nyní?

ty si to najdeš.
jako vzpomínku,
a prosbu.
jsi v nedohlednu.

.

pro sebe i pro mě,
pro dobré i zlé,
pro všechno co jsme si.
neopouštěj se,
neopouštěj nás,
nesundávej záclony závěsy.

rozehrané hry,
tvůj král chytrý slídil,
dával mat,
a hlásky ubývaly.

bylo pozdě, já ti psal.
tomuto ja nerozumím: plival jsi na všechno zoufale, zoufale ... pak volá ona, říká, on se opouští, už tu nechce být ... já tomu rozumím, já ti rozumim.
rozumim, můj milý L.
magik šel do temnoty.

april bloody fools

nightrider down, completely

v p.o-h!o-d.Ě:/

Musí tam být ocas. Nejlíp pořádný kus. Aby mě to vzrušilo, musí to být komplementární. Šťavnatá pička a ocas. Asi nebudu čistej macho. Ti lezby milujou. Asi budu trochu bi. Musím tam vidět i péro. Dvě pičky nejsou to moje.

Ale tahle lesbická show byla působivá. Štíhlé, tmavé, elegantní holky, chlupaté pičky. Já jsem za chlupy. Upravené, ale chlupy. Bez kompromisu. No, občas kompromisy dělám.

Něžně se hladily a já s potěšením pozoroval své narůstající vzrušení. Lízání. Líbání. Klín na klín. Bylo cítit, že je to baví. Otíraly se o sebe a tekly. Z těch tmavých vzrušujících klínů. Výrazné lícní kosti, souměrné tváře. Thajky jsou skutečně krásné. Pečlivě střižené trojúhelníky.

.

Tahle holka je sen každého chlapa. Jdeš do ní a ona se dělá. Tak snadno. Jeden orgasmus za druhým. „Už budu zase", říká. Seš king. Fuckin porno star.

Ne, že by to bylo zas tak podstatné, ale ... „Kolikrát jsi byla?“
„Neviem, štyrikrát alebo trikrát, nepočítala som to.“

Rozkoš. Chlapská ješitnost je bezhraniční.

„Milujem velké penisy. To si nevieš predstavit, aký je to pocit. S takými sa robím od začiatku do konca. Stokrát.“

Hm.

Jsem přejícný. Ano. Velkorysý. Jistě. V pohodě.

beach hero

Přesně tak! jsem z 59% podobný di capriovi leonardu! (a z 61% miloševiči slobodanu, ts!) ... tedy - vzhůru dolů - na plage!



letište - pivo - mnoho piv chang - což je slon - symbol důstojnosti, síly a zdraví - oh ano! ... a more soon

chang!

nahoru dolů a nic

Nepíše se. Je o čem, ale čas neni.

Třeba skialp st. anton - tisíce výškovejch metrů! (teda - tisíce přesně DVA). Takhle:



A takhle:



A zítra se jede zase k moři. No tak se nepíše.

Ještě že diablo píše, jak šel kabát z geparda do šrotu. Nebo to byl leopard?